Kristýna Pánková: Žiju si svůj sen

Kristýna studuje první ročník International Tourism Management na University of Derby. Jaká byla její cesta za vysněným studiem v Anglii?  

První krok

O studiu v zahraničí jsem přemýšlela už na základce. Vysnila jsem si, že až dostuduju střední školu, tak prostě zkusím štěstí, jestli by mě nevzali na VŠ třeba v Anglii. Ale říkala jsem si, že je nemožný, aby se holce z Česka mohlo něco takového povést.

Když jsem se v deváté třídě rozhodovala, co chci studovat, vybrala jsem si obchodní akademii a gymnázium v Brně. Přijali mě na obě školy, takže jsem si mohla vybrat a nakonec jsem sáhla po první možnosti. Roky plynuly jako voda a já našim na konci třeťáku oznámila, že chci zkusit studovat v Anglii. Nejdříve se divili, proč nechci zůstat v Česku. Jako hlavní důvod jsem uvedla, že v Anglii mají školy postavené na jiném principu – více praxe než teorie. Poznám lépe a hlouběji angličtinu, která mě moc baví a taky nové lidi a jinou kulturu. „Dobře, zkusit to můžeš, zní to docela rozumně.“ Odpověď rodičů mě příjemně překvapila, a tak nebránilo nic tomu, abych to zkusila.

„No jo, ale co teď?“

Studovat v Anglii jsem chtěla, byla jsem tam už dvakrát. Poprvé se školou na 5 dní na poznávání okolí Cornwallu a podruhé na pracovní stáži, kterou jsem získala díky projektu Erasmus+. Pracovala jsem 14 dní v HF Holidays v Londýně a moc se mi tam líbilo. Rozhodnutí o tom, že chci v UK studovat bylo tedy jasné, ale vůbec jsem netušila, co mám udělat pro to, abych se tam dostala. Třeba existuje nějaká agentura, která se něčím podobným zabývá, napadlo mě. Začala jsem s hledáním společnosti, která pomáhá studentům dostat se do zahraničí a našla jsem CZECH-US. Zkontaktovala jsem se s Luckou Horníkovou, domluvila si s ní schůzku v Praze a jelo se. Při prvním setkání jsme si vyměnily kontakty, řekla mi základní údaje o Anglii a taky, ať si promyslím obor. Uvažovala jsem o žurnalistice, ale vzhledem k tomu, že jsem se s tím dříve nesetkala, tak jsem od toho raději upustila. Zůstala jsem u oboru ekonomického, přesněji u turistického ruchu. Lucka mi řekla, které VŠ se zabývají turismem, a já si vybrala 5 z nich.

Po příjezdu domů jsem napsala motivační dopis, se kterým mi Lucka trošku pomohla. Věděla jsem, že potřebuji také kvalitní referenci, tak jsem poprosila svoji profesorku angličtiny. Byla jediná ze školy, která o mém snu od začátku věděla. Chci jí tímhle ještě jednou moc poděkovat, že mi se vším pomohla.

Bylo potřeba, abych se zaregistrovala do UCASu (systém pro podání přihlášek na univerzity v UK, pozn. red.) a přes něj jsem s pomocí Lucky posílala vše, co po mně z Anglie chtěli. Přihlášku, motivační dopis i referenci jsme úspěšně poslaly a už jen čekaly, až se školy vyjádří.

Vzali mě!

Zatím sice jen podmínečně, ale ano, přijali mě na všech 5 VŠ! Teď zbývaly dvě možnosti: buď risknu, že udělám maturitu do průměru 3 a angličtinu budu mít nejhůř za 2, anebo napíšu jazykový test, který akceptují. A to bych nebyla já, abych si to vše nepojistila. Tak jsem 31. ledna 2017 odjela do Bratislavy, napsala svůj nejtěžší test v životě a tušila, že jsem to pokazila všude, kde se dalo. Lucka mi napsala, ať nevěším hlavu, že mám raději počkat na výsledky. A tak jsem čekala. Výsledky přišly 14. února a… Test jsem SPLNILA! Dvě hlavní VŠ, na které jsem chtěla jít, Coventry University a University of Derby, mě definitivně přijmou, pokud udělám maturitu tak, jak po mně chtějí a do konce srpna jim pošlu výsledky. Já už cítila úlevu, a tolik jsem se před maturitou nestresovala, jako moji spolužáci.

I maturitu jsem dala, jak po mně z Anglie požadovali: tři předměty za 1 včetně angličtiny a dva předměty za 2. Věděla jsem, že si nyní můžu vybrat školu, která se mi líbí nejvíc. Rozhodující pro mě byla dostupnost bydlení (bylo jasné, že půjdu na koleje), jak velké město to bude, jaké budou možnosti brigád a tak dále. Nakonec jsem se rozhodla pro University of Derby. Zamluvila jsem si ubytování na High Peak Halls v Buxtonu (můj kampus je taky v Buxtonu), vyřídila jsem si studentskou půjčku (opět s pomocí Lucky, je fakt skvělá, pomáhala do poslední chvíle) 🙂 a mohla jsem v podstatě odjet. Tedy odletět.

Den D je tady!

Na začátku července jsem si koupila letenku na 8. září. Škola nám sice začínala až 18. 9., ale chtěla jsem se trošku zorientovat ve městě, poznat lidi, ale hlavně si užít tzv. Fresher’s week, který spočívá v různých akcích, při kterých poznám budoucí kamarády, místní a taky kulturu. Do konce srpna jsem poslala maturitní vysvědčení, oskenovanou občanku a další věci, co po mně chtěli.

Termín odletu se blíží neskutečnou rychlostí, tak začínám pomalu balit a postupně se loučit se všemi, na kterých mi záleží. V pátek 8. 9. odjíždím vlakem z Brna do Prahy, odkud letím. Na nádraží mě a naše přivezl můj nejlepší kamarád a do Prahy mě doprovodil už jen táta, který se mnou byl do poslední chvíle, než jsem „zmizela“ za odbavovací branou. Let do Londýna probíhal docela v pohodě, nasedla jsem na autobus, který mě dovezl k mojí bývalé spolužačce a zároveň kamarádce, která v Londýně pracovala a nechala mě u sebe jednu noc přespat. Ráno jsem odjela do Buxtonu a tady se definitivně zabydlela.

Fresher’s week uplynul rychle a začala nám škola. Vyučování mám 3x týdně. Je tu kladen důraz na samostudium – číst knížky, které jsou nám doporučovány a vyhledávat si různé informace v klidu našich nových domovů. Jsem velice ráda, že se mi můj sen splnil a já jsem opravdu neskutečně moc nadšená, že jsem tady.

Vyučování mám 3x týdně. Je tu kladen důraz na samostudium.

Co vlastně studuji?

Jsem na oboru, který se jmenuje International Tourism Management. Moje škola nabízí možnost roční pracovní stáže kdekoliv budeme chtít. Rok praxe je plánován mezi druhým a třetím rokem studia, tedy rok před bakalářskou prací a já této příležitosti rozhodně chci využít.

Studium v zahraničí plně doporučuji. Dá se to zvládnout jak finančně, tak psychicky – přece jen je tu člověk odstřihnut od všech kamarádů a hlavně rodiny. Čas od času ukápne nějaká slzička, ale naštěstí je doba Skypů a Viberů a všeho možného, takže jsem se všemi v kontaktu téměř denně. Nebojte se jít si za svým snem a hlavně se nenechte odradit, je to přece váš život a nikdo vám nemůže říkat, kam máte nebo nemáte jít.

Studium v zahraničí plně doporučuji. Dá se to zvládnout jak finančně, tak psychicky

Co dělám, když zrovna nejsem ve škole?

Jak už jsem psala výše, ve škole příliš času netrávím. Naše hodiny jsou velice prakticky zaměřené, dost často jsme to my, kdo řídí hodiny – ptáme se na to, co nás zajímá. Tutoři (= přednášející, učitelé) nás berou jako sobě rovné, povídají si s námi o našich problémech, ale také chtějí, abychom si vyhledávali aktuality k oboru.

Když mám volný čas, setkávám se se svými spolubydlícími, kamarády z kolejí anebo s „česko-slovenskou“ skupinou a podnikáme různé výlety po Peak Districtu. Škola, koleje i Union of Students nám pravidelně nabízí různá sportovní odpoledne, zábavné akce jako je například It’s a knockout! nebo tematicky zaměřené party v klubech. Nejvíce akcí bylo v prvním týdnu v září. Měli jsme zařízený autobus do Derby a zpátky, kde byla klubová UV Party.

Jaké jsou moje plány do budoucna?

Po získání bakalářského titulu bych si ráda na chvilku odpočinula od školy a trošku procestovala planetu. Postupně bych se chtěla zařadit do pracovního procesu a začít budovat svoji kariéru.