Bakalářské studium v Anglii očima Viktora – část pátá: STUDIUM, ROZVRH HODIN, ZNÁMKOVÁNÍ, VOLNÝ ČAS

Tak už jsem vám tedy řekl něco o mě, o kampusu a o ubytování, ale pořád jste se nedozvěděli žádné informace o vyučování. Jak již bylo řečeno na konci Freshers Week jsem se poprvé potkal se všemi spolužáky a profesory, kteří vyučují daný obor, který studuju, tedy Sports Studies.

Profesoři jsou vždy mistry svého oboru, kteří vydávají své vlastní články a podílejí se, mimo vyučování, na výzkumech týkajících se všeho okolo sportu. Je jasné, že každý bádá hlavně v oblasti, která ho zajímá, a z které už má určité osvědčení, tituly nebo certifikáty. Program Sports Studies se větví na dalších XY věcí, kterými se můžete zaobírat a v dospělosti živit. Když se mě někdo v ČR zeptá, co že to teda vlastně dělám, a já odpovím, že studuji v Anglii na univerzitě a můj obor je Sports Studies, jsem okamžitě pro každého budoucí trenér. Dalších pět až deset minut tedy musím strávit vysvětlováním, jak to funguje a co to obnáší. Prosím, tenhle díl blogu rozšiřte co nejvíc, ať se lidem otevřou oči a zjistí, že sportem se neživí jen sportovci a jejich trenéři. Teď tedy k tomu vysvětlování.

Struktura oboru

Sports studies je obor, který má povinné čtyři podobory, a ty si můžete na začátku roku zvolit z osmi tematicky různých okruhů. Je jasné, že když vás zajímá psychologie sportu, jako třeba mě, nezvolíte si přednášky o tom, jak fungují svaly a klouby při sportu. Já si tedy takticky zvolil sportovní byznys (to, kdybych v budoucnu chtěl rozjet nějaké strašné sportovní kšefty), psychologii, a vliv sportu na společnost a společnosti na sport, a nakonec jeden povinný pro všechny, a to Research Methods, ve kterém jde o to naučit se číst, zpracovávat a později i psát akademické články. Kdyby se někdo opravdu zajímal a chtěl se dozvědět o daném oboru více, informace jsou k dohledání na tomto odkazu. Univerzita také vyhověla studentům v tom, že prvních 14 dní se mohlo chodit na všechny přednášky nabízené v rámci mého oboru, a až poté si vybrat, ve kterých předmětech kdo chce pokračovat.

Prvních 14 dní se mohlo chodit na všechny přednášky nabízené v rámci mého oboru, a až poté si vybrat, ve kterých předmětech kdo chce pokračovat

Rozvrh hodin

Když jsem konečně zjistil, kde na svém účtu můžu najít můj rozvrh a dozvěděl se, že budu mít jen 12 hodin týdně, nevěděl jsem, jak reagovat. Myslel jsem si, že je to nesmysl. Později jsem se však dozvěděl, že tomu tak opravdu je. V pondělí jsem měl od 12:00 do 15:00 Research Methods, úterý od 12:00 do 15:00 psychologii, středa, čtvrtek volno a v pátek od 12:00 do 15:00 vztahy mezi sportem a společností společně s byznysem, který začínal od 15:00 a končil v 18:00. Víkend je samozřejmě volný. Rozvrh je stabilní a neměnný po celý trimestr, který trvá přesně 12 vyučovacích týdnů. Poté jsou Vánoční prázdniny v délce cca jednoho měsíce a následuje druhý trimestr, který znovu trvá 12 vyučovacích týdnů, po kterých následují další prázdniny, a pak následuje tří týdenní zkouškové období, které se mě ale vůbec netýkalo, protože všechny mé předměty byly hodnocené na základě prací odevzdaných a zpracovaných během trimestru, tzv. coursework.

Rozvrh je stabilní a neměnný po celý trimestr, který trvá přesně 12 vyučovacích týdnů

Známkování

Známky se tu získávají na základě esejí, reportů, projektů, prezentací a písemných zkoušek. Povětšinou to funguje tak, že okolo šestého týdne jsme obdrželi veškeré informace o našich pracích, které jsme měli vypracovat a mohli se zároveň vyptat na vše nám nejasné. Práce se odevzdávaly přesně na konci dvanáctého týdne a přes prázdniny jsme se postupně dozvídali výsledky.

Známkování je jiné než v ČR, aspoň tedy v porovnání se střední školou; s vysokou školu nemám žádné zkušenosti. Známkování je ve formě procent, která se přidělují na základě mnoha ovlivnitelných faktorů tzn. jak kvalitně bylo téma zpracováno a do jaké míry odpovídalo zadání, rozsah, hloubka práce, gramatická správnost, atp. Hranice neúspěchu je stanovena na 40%. Ve chvíli, kdy student na tuto minimální požadovanou hranici nedosáhne, na naší univerzitě má možnost opravy, kdy mu je přiřazen nový termín a během prázdnin nebo před prázdninami musí odevzdat práci novou a zlepšit svůj výkon. Zlepšování ve psaní prací jde poměrně rychle, protože ke každé známce dostanete také rozsáhlý komentář od profesora, ve kterém se dozvíte, co jste udělali dobře a co naopak špatně.

Moje první esej na téma „jak ovlivnila druhá industriální revoluce sport“ skončila samozřejmě katastroficky. Z gymnázia jsem byl zvyklý na ty dobře známé referátky a podobně velice prospěšné a naučné formy psaných úkolů, kdy byl veškerý obsah stažen z internetu; ale pozor, muselo to být více než z jedné stránky, aby to nebylo podezřelé!

Plagiátorství

Na univerzitách v Anglii musí veškeré práce projít speciálním programem, který určuje podobnost textu v procentech v porovnání s internetem, knihami a všemi pracemi, které kdy byly na univerzitách v Anglii odevzdány, a kontroluje tak plagiátorství, na které je na tamních univerzitách pohlíženo velice vážné. Veškeré nápady a myšlenky už někdo před vámi řekl, napsal nebo použil, a vy musíte citovat, odkud přesně tyto informace čerpáte nebo jste se dozvěděli. To znamená hodně čtení a nudného citování. Má práce měla podobnost jen asi 24%, což je velice slušné, ale zpracováním to prý zdaleka neodpovídalo univerzitní práci. Podle toho komentáře jsem myslel, že s univerzitou na místě seknu a pojedu domů. Místo toho jsem si však domluvil schůzku s profesorem, který mou práci opravoval. Nechal jsem si vysvětlit co všechno bylo špatně, a co musím zlepšit. Když jsem odevzdával znovu tu stejnou práci, nebyl žádný problém, a i profesor uznal, že moje psaní se velice zlepšilo.

Volný čas

Nejvíce se samozřejmě oslavovalo na konci semestru, kdy byly známé výsledky zkoušek a coursework. Nicméně, během semestru bylo opravdu hodně volného času, který se dal různě vyplnit. V prvním semestru jsem vyloženě nevěděl, co s časem, a tak jsem si ho krátil za počítačem, při hraní League of Legends s českým kamarádem Jeníkem, abych si osvěžoval svoji mateřštinu. Hraní sem tam nestačilo, a tak jsem velice zřídka zavítal i na nějakou tu party nebo do hospody na pivo s kamarády. Každou středu byl na kampusu Bop, což je, dá se říct, legendární každotýdenní party, na kterou studenti chodí v různých maskách a převlecích. Ve čtvrtek je zase tzv. Students night, což znamená, že ve vybraných podnicích ve městě seženete velice levný alkohol, dokonce se cena tamějšího piva přiblíží ceně českého piva. Jen tak pro upřesnění pinta Carlsbergu nebo Fosteru každý čtvrtek klesla na asi libru padesát. Vybrané panáky jsou také od 1 do asi 1,5 liber. Pořád se víc vyplatí nakoupit vše předem a udělat tzv. predrinks před party, ale takhle se dalo aspoň posedět v hospodě/klubu za přijatelnější ceny.