Blog

Bakalářské studium v Anglii očima Viktora – část třetí: PŘÍJEZD NA UNIVERZITU, STUDENTSKÁ PŮJČKA, FRESHERS’ WEEK

Datum: 26.5.2017 14:48          Publikoval: Lucie Horníková

Bylo rozhodnuto, nadcházející školní rok strávím na University of Winchester v historickém městečku Winchester na jihu Anglie. Vše, týkající se přihlášky na univerzitu už jsem měl za sebou a také jsem byl úspěšně přijat. Jedna věc však stále chyběla, a to byla studentská půjčka.

Studentská půjčka, na kterou má nárok každý občan EU, funguje v Anglii tak, že o ni zažádáte někdy na jaře po odeslání přihlášky, poté jsou vám zaslány desítky papírů formátu A4 obsahující veškeré podmínky a vaše povinnosti se spoustou kolonek, které je potřeba vyplnit. S valnou částí vyplňování a celkového zvládání této administrativy mi opět pomohla Lucie. Když vše proběhne bez problémů a půjčka je schválena, funguje to tak, že Student Loan Company (SLC), zprostředkovatel půjčky, platí vaše školné přímo škole. Já, jakožto student ty peníze ani nevidím. Po absolvování studia jsem však vázán k tomu, abych půjčku postupně splácel zpět, ale to jen v případě, že budu vydělávat nad určitou sumu peněz, která je stanovená podle země, kde je student výdělečně činný. Od této sumy se vypočítává částka placená zpět SLC, právě podle výšky příjmu. Po pár desetiletích půjčka propadá nehledě na to, kolik se stihlo nebo nestihlo splatit. Pro detaily o téhle půjčce vám doporučuji kontaktovat přímo Czech-us.

PŘÍJEZD NA UNIVERZITU, STUDENTSKÁ PŮJČKA, FRESHERS’ WEEK

S dnešním pohledem na stres a nejistotu při bookování letenky a plánování cesty na letiště, letu a cesty z letiště do Winchesteru se jen usmívám, protože se tento proces stal už běžnou součástí mého života. Nicméně v době, kdy to byla moje druhá cesta úplně na vlastní pěst, jsem byl opravdu pod tlakem. Neočekával jsem tak hladký průběh. Okolo šesté hodiny odpoledne jsem vystupoval z autobusu na zástavce ve Winchesteru s veškerou batožinou. Neměl jsem vůbec tušení, co bude dál a jak se dostanu na kampus, protože domácí plánování končilo bodem dostat se do Winchesteru. Trochu nejistě jsem se zeptal kolemjdoucího džentlmena, jestli náhodou netuší, kde by mohla být univerzita; kolemjdoucí pán, jako vytržen ze snu jen odpověděl, že asi půlhodiny tímhle směrem a kamsi mávl rukou. Byl jsem natolik vyčerpán, že jsem nehodlal poslechnout radu cizího muže a vydat se někam se svými věcmi sám. Naštěstí, nedaleko zrovna přistavil taxík, tak jsem bez váhání nasedl a za deset liber jsem byl odvezen k recepci univerzity.

Neměl jsem vůbec tušení, co bude dál a jak se dostanu na kampu

Na recepci šlo vše hladce, ukázal jsem veškeré papíry pro potvrzení, že jsem jeden z nových studentů a byl jsem odvezen na další část kampusu, kde jsem byl obdarován klíči od svého ubytování. Když jsem dotyčným sdělil, že ani minimapka mi nepomůže najít ono ubytování, byli od té dobroty a doprovodili mě až k bytu. Po otevření dveří jsem zjistil že v mém pokoji už jeden student je, vyděšeně jsem se začal vyptávat proč nebo co se to vlastně děje (při vyplňování přihlášek na ubytování jsem jaksi přehlédl fakt, že se o pokoj budu dělit s dalším studentem). Po vysvětlení a představení jsem zjistil, že mým room-mate, nebo-li spolubydlícím, bude polský výměnný student Jakub.

Při představování jsme zjistili, že máme společný koníček, a to hraní League of Legends (počítačová online hra). Pro lepší seznámení jsme ihned začali hrát a nezajímalo nás nic jiného – ani to, že nemáme peřiny, polštáře, nic k jídlu a podobně otravné věci, které vždy zařizovala především moje mamka. Po asi dvou hrách a zjištění, že v hraní League of Legends nejsem až tak dobrý, jak jsem si myslel, přišel na pokoj další student s láhví norské vodky a otázkou, jestli taky jdeme večer na tu party. Vůbec jsme netušili, jaká party nebo kde, avšak po krátkém rozhovoru s novým norským kamarádem jsem začal štrachat v batohu a vytáhl svou flašku, abychom se všichni společně před připravili na onu seznamovací party.

Party byla přímo na kampusu ve studentském klubu pod křídly Student Union, což je sdružení studentů starající se o univerzitní společenský život, ať jde o party či sporty a zájmové skupiny. Obrovská místnost byla naplněná novými studenty a všude postávali starší studenti v barevných tričkách, jejichž úkol byl seznamovat navzájem studenty a bavit se s těmi, kteří o to stáli. Kolem druhé hodiny ranní jsme odcházeli z klubu společensky unavení natolik, že jsme se těšili do postele. Nicméně, po cestě domů jsme narazili asi na čtveřici anglických studentek, které nás pozvaly na své koleje, kde se konala after-party.

Po cestě domů jsme narazili asi na čtveřici anglických studentek, které nás pozvaly na své koleje, kde se konala after-party.

Po ranní sprše, abych byl schopen udržet bdělý stav, jsme zjistili, že nemáme žádné jídlo a vlastně vůbec nevíme kde jsou nějaké obchody nebo aspoň restaurace. Na kampusu však všude postávali starší studenti rozlišení různými barvami triček, kteří byli ochotni pomoct komukoliv s čímkoliv. Díky těmto pomocníkům jsme obdrželi jízdní plán minibusu, který odvážel studenty do nákupního centra a zpět. Neváhali jsme a hned prvním jsme vyrazili pro nějaké jídlo, peřiny, polštáře a výbavu do kuchyně na vaření. Odpoledne jsme byli už zase na bytě odpočatí a najedení, připravení oddat se dobrodružství League of Legends s pár plechovkami levného anglického piva.

Večer jsme se opět od nových kamarádů dozvěděli, že na kampusu je další party, a že vlastně celý týden je každý den nějaká party, protože je Freshers’ Week. Freshers’ Week je první týden školy, který je určen pro poznání kampusu, okolí a nových kamarádů. Opilí zjištěním, že první týden školy je víceméně dovolená, jsme se přestali sami sebe vyptávat kdy a kde teda vlastně začne výuka, zamkli jsme veškeré starosti a obavy u nás na pokoji, a vyrazili vstříc nočnímu dobrodružství.

PŘÍJEZD NA UNIVERZITU, STUDENTSKÁ PŮJČKA, FRESHERS’ WEEK

Freshers’ Week ovšem nebyl, jak by se na první pohled mohlo zdát, jenom samá party. Každodenní program byl vyplněn událostmi jako například tzv. campus tour, což znamená, že starší studenti pořádali vycházky po kampusu a ukazovali nám veškeré jeho tváře – učebny, hřiště, tělocvičny, kafeterie, občerstvovací stanice a také SU (Student Union) shop, ve kterém se dá pořídit snad cokoliv od sendviče na oběd po oblečení s logem University of Winchester. V učebnách se také konaly dobrovolné přednášky na různá témata, například jak správně psát eseje, co je to report, jak si co nejlépe dělat poznámky v hodinách atp. Pár z nich jsem absolvoval a později jsem zjistil, že to bylo úplně zbytečné, protože profesoři na začátku semestru si stejně určili svá vlastní pravidla.

Ke konci týdne se uskutečnily dvě zásadní věci; představení mého oboru, na kterém jsem poprvé viděl všechny mé spolužáky a profesory, a druhá byla výběr sport society. Výběr kroužku nebo-li týmu a sportu, kterého bychom během roku chtěli být součástí, byla velká událost. Hřiště, tělocvičny a budovy okolo se zaplnily sportovci ze starších ročníků propagujících jejich oblíbený sport. Akce trvala celé odpoledne a na pokoj jsem se vracel asi se sto letáčky s informacemi o různých sportech. Na seznamu klubů praktikujících specifický druh sportu na kampusu se dalo najít bezesporu téměř všechno; plavání, rugby, american football atd., ale s mým údivem jsme našli i virtuální sporty, kterých sice nebylo tolik, ale bylo mezi nimi i naše oblíbené League of Legends. Jediné, co jsme nenašli a z čeho jsem byl hodně nešťastný a zklamaný, byly fight sporty jako takové, totiž že nikde nepadla ani zmínka o thajském boxu, MMA, kick boxu nebo obyčejného boxu, kterých jsem velký fanda a aktivně jsem je praktikoval už asi pět let.

Tak možná časem sám nějaký klub nebo society pod záštitou Student Union založím, a příště se můžete těšit na článek o ubytování na kolejích…